Našim cílem je poskytnutí potřeb pro organizovaný i neorganizovaný sport a sportovní volnočasové aktivity určené širokým vrstvám obyvatelstva bez ohledu na věk, rasu, národnost, společenskou třídu nebo pohlaví. Naplňuje myšlenky zdravotního životního stylu, sociální kontakt, smysluplné trávení volného času, seberealizace a aktivní odpočinek.

Především pro děti a mládeže je potřebný pro zdravý tělesný růst a psychický vývoj. Úlohou je poskytnuti smysluplné činnosti a pocitu sounáležitosti s okolím s navozením pocitu bezpečí. Sport je způsob vlivu na chování dětí a mládeže. Je to výchovný prostředek, socializační faktor a účinná forma prevence sociálně patologických jevů v chování děti a mládeže.

KONTAKT: Starovice 289, 69301, IČ: 185 11 601 email: sokolstarovice@seznam.cz

  • Výkonný výbor:
  • Předseda: Antonín Kadlec                      tel: 602 776 110
  • Místopředseda: Ing. Petr Kapečka
  • Jednatel: Ing. Tomáš Kadlec
  • Správce sokolovny: Štýbl Pavel             tel: 607 880 126
  • Správce hřiště: Švestka Ladislav st.      tel: 607 580 854
  • Správce Košťálky (občerstvení)             tel: 723 716 684
  • Historie organizace

    Počátky Sokola se v naší zemi

    datují do druhé poloviny 19. století, kdy byl založen v Praze r. 1862 jakočeský tělovýchovný spolek. Za jeho zakladatele se považují Miroslav Tyrš aJindřich Fügner. Tento Sokol však tehdejší obyvatele Starovic jistě nezajímal,ti se nechali inspirovat německým spolkem, který vznikl v Praze ve stejnémroce - byl to Deutscher Prager Turnverein, německá podoba českého Sokola.

    Ve Starovicích až v roce 1925 začali němečtí dobrovolní hasiči stavět v horním konci obce tzv. Turnhalle, která měla sloužit ke cvičení Turnvereinu. Byla to budova o jedné velké místnosti, ve štítě měla znak FFFF (německá zkratka sboru dobrovolných hasičů - Freibliche Feuer Fermin F(V)erband). O tom, jestli a jak byla budova využívána, nemáme v současné době žádné informace, zdá se však, že hlavním iniciátorem cvičení byl spolek hasičů.

    (foto 1, 2, 3 ze stavby Turnhalle a Feuerwehrwest)

    V létě 1945 byly Starovice osídlenyčeskými obyvateli, z nichž někteří byli sokolové již ve svých rodných obcích a usilovali o založení jednoty také v novém bydlišti. Tělovýchovná jednota Sokol byla ve Starovicích založena v únoru 1946 a v obecní
    kronice se o tom dochoval tento zpětně psaný zápis:

    Tělocvičná jednota Sokol ustanovena v roce 1946 v únoru za přítomnosti br. profesora Síse a br. Halouzky jako zástupce okres. Hustopeče a

    utvořen výbor do kterého byli navržení členové: Klobouk Al., Konečný Jan, Brabec Jan, Šušna Oto, Viktorin Jan a Bureš Josef. Členů bylo 21 i se ženami. Usnesli se požádat M. N. V. o přidělení tělocvičny ve stromořadí a žádosti bylo vyhověno a tak začali rozvíjet činnost. Bezprostředně po založení Sokol "rozvíjel činnost" jen pomalu. Bylo to dáno především tím, že první roky po válce lidé opravdu neměli času nazbyt, zabydlovali se, opravovali domy, obdělávali nově přidělená pole... Teprve po žňových pracích, v zimním období r. 1946, se věci daly do pohybu. 22 října 1946 si organizace podala žádost o přidělení tělocvičny, zmíněné Turnhalle, č. p. 289. V žádosti se uvádí, že v budově se nachází pouze 1 stará bradla a 1 starý kůň bez potahu a madel. Budovu dostali přidělenou. V prosinci 1946 dostali starovičtí bratři dopis od Sokolské župy slovácké v Hodoníně, kde se píše "Teprve dnes zaslala nám Vaše mateřská jednota zápis z ustavující valné hromady." (dopis je datován 11. prosince 1946). Dále je naše jednota povzbuzována slovy: "Víme, že jste v začátcích, a to velmi krušných, že se přesto nebojíte těžké práce, která Vás čeká... Co se týká cvičení, víme, že to tak rychle nepůjde. Ale i tu musíte stále míti na paměti, že Sokol je tělovýchovná organisace tudíž hlavní podmínkou je cvičení. No, snad teď když už máme tělocvičnu, budete moci sehnat i vedoucí a cvičence. Musíte své nové bratry a sestry vychovávat."

    Sehnat dobrovolníky a členy nebylo vždycky jednoduché. První "sokolíci" museli někdy doslova přemlouvat, aby se členové dostavili na schůzi. Z roku 1947 se nám zachovaly oběžníky, které informovaly o pořádaných schůzích - ve všech je zdůrazňováno, že je schůze

    důležitá a aby se všichni dostavili apod.; je patrné, že ne vždy byla účast na schůzích dostatečná, případně členové schůze nebrali příliš vážně. Tak např. v listopadu 1947 je na oběžníku připsáno: "Bratří doopravdy přijďte v čas = o 7 hodinách a nechte doma klíče od sklepů a sotůrky." Na jiném zase: "Tož Vy co jste nebyli minule přijdete dnes? Aspoň napište proč ne (ale ne plané výmluvy)." V září: "O důležitosti schůze netřeba uvažovat. Přijďte všichni, pokud můžete. Jsou teď loupačky (tzn. loupání kukuřice -oblíbená společná činnost), je jisto, že
    mnozí z Vás se budou těžko rozhodovat. Nezapomeňme, že být Sokolem znamená v prvé řadě oběť a jeden večer dát, není oběť tak veliká. Je to v zájmu každého z nás!" V říjnu se schůze konala dokonce doma u pana Hložka, v oběžníku je to zdůvodněno ironickou poznámkou: "protože bychom při skvělé ventilaci (nezasklená okna) v sokolovně zmrzli."

    Jak to vypadalo v dnešní sokolovně po přidělení, nám zaznamenal bývalý kronikář obce Josef Hložek: "... stavení 10 x 15 m se čtyřmi holými zdmi. V podélných stěnách po 4 jednoduchých oknech a v čelní přední stěně vchod. Žádné sociální zařízení, žádná šatna. Nic než čtyři stěny, se stropem obitým prkny, bez omítky, kde unikalo v zimě všechno teplo. V budově byly trosky válečnými událostmi poškozeného cvičebního nářadí. Stará bradla s poškozenými žerděmi, závěsné kruhy s poškozenými kruhy a dvě poškozené chlupaté žíněnky a kladina - trám." Zpočátku neměla organizace žádné finanční prostředky. Ty se měly získat z výtěžků zábav, které Sokol začal pořádat, a také z výtěžků divadelních představení.

    První akcí byla Kateřinská zábava 24.listopadu 1946. Vybralo se na ní 7.917,50 Kčs, z toho 4.000 si vzala hudba a 300,- jiná vydání - zisk tedy činil 3.617,- Kčs. Mezi jiná vydání patřilo především to, že bylo nutné před zábavou zajistit z cihelny v Židlochovicích škváru (někdy štěrk z Klobouk nebo písek), která se navezla na chodník před sokolovnou - jinak by účastníci přišli příliš zablácení a nanosili by vše do sálu. Stejně se blátu nedalo uniknout, protože v sokolovně nebyly záchody, takže se během zábavy neustále odskakovalo ven. Již zmíněná divadelní představení byla oblíbená a ochotníci se u nás drželi zhruba do doby, než se začala více šířit televize. Zpočátku neměli pódium ani kulisy, to je však neodradilo. Představení se hrála i venku, pod širým nebem, později si postavili provizorní pódium v zadní části sálu. Bylo asi 70 cm vysoké s plochou 4 x 10 m, z pytloviny si ušili jednoduchou rozhrnovací oponu. Kulisy se půjčovaly z Křepic. Postupem času byli Křepičtí ovšem stále méně ochotní kulisy půjčovat,protože tyto se během přesunů poškozovaly, byly tedy nakonec pořízeny kulisy naše
    vlastní - na dluh. Jejich cena byla 20.600,- Kčs. Dluh se postupně splatil z výtěžků vstupného, část dluhu pokryl ale i např. výtěžek z prodeje jablek, které urodily jabloně rostoucí v té době na prostranství za sokolovnou (cca 5000 Kč).

    FOTO
    - 4 ochotníci

    K provozu sokolovny bylo nutné zajistit především světlo a otop. Cvičilo se hlavně v zimě, v jarních měsících potom venku za sokolovnou (hřiště se nacházelo zhruba v místech dnešního tanečního parketu a laviček). V létě a na podzim nebyl na cvičeníčas - lidé pracovali na polích.Od začátku se členové zaměřovali na cvičení s mládeží. Mezi první cvičitele patřili v letech 1946 - 1950 manželé Věra a Josef Hložkovi a mladý učitel Bohumil Pražan - všichni měli vykonané župní cvičitelské zkoušky, mladší žáky cvičila Marie Zezulová.

    Obtížné podmínky pro cvičení v sokolovně ve 2. polovině 40. let zaznamenala Věra Hložková: Bylo nutné zajistit "...otop a úklid tělocvičny, zvl. v zimě po různých tanečních zábavách, které se v té době dosti často konaly. Byla to seznamovací nutnost. Osídlenci se tak blíže poznávali. Po taneční zábavě se muselo seškrábat bláto a umýt sál. V dědině tenkrát nebyly silnice ani chodníky, jen moře bláta. Teplá voda se donášela z nejbližších domů v kýblech. Umytý sál se musel v zimě trochu vytopit. Ve cvičební dny 2x týdně jsem musela napřed přinést z domu roští a dříví na zatopení. Uhlí bylo uskladněno v nejbližším sklepě. ... Než byly 4 hodiny odpoledne a mělo začít cvičení se žákyněmi a žáky, v kamnech už bylo trochu teplo. O teplé tělocvičně se nedalo mluvit. Každý se zahřál pohybem a vědomím, že se v kamnech topí."

    2x
    FOTO Cvičení dětí - 1955

    Než se budeme věnovat sportovním záležitostem, uveďme si ještě, jak to vypadalo v poválečných Starovicích na takové zábavě v sokolovně.

    Opět zaznamenal Josef Hložek: Při tanečních zábavách se v sále jen stálo. Starší ženy na "čouhačce" seděly kolem zdí na provizorních sedadlech: 3 židle a na nich jedno prkno 4 m dlouhé, nehoblované. Tak to bylo kolem zdí sálu. Na prkno se dal "vlňák" a sedělo se na teplém. Dále seděli muzikanti. Na malém pódiu sestaveném z prken na 9 soudcích od piva, v horním levém rohu při pohledu od vstupu do sálu, 10 x 15 m. V pravém zadním rohu měl výčepní pult hostinský. Tam byly také dveře ven ze sálu, aby to bylo blízko do přírody, když
    si někdo potřeboval odskočit (u budovy nebyl záchod). Byly jen 4 zdi se železnými okny 3 a 3 na každé straně a 1 v zadní čelní zdi. Ve třetím rohu vlevo se krčila kamna, hromádky uhlí a kolem postávala děvčata a mladé ženy. Ve čtvrtém rohu vpředu vpravo stáli zase muži a chlapci. Sedět nebylo na čem, jeden stůl u dveří byl na pokladnu a druhý měl hostinský. Pivo a limonáda se konzumovala ve stoje. Tančilo se na prošlapané sukovité dřevěné podlaze. Zábavy přesto bývaly hojně navštěvované. Tanec - polka či valčík, to bývaly "žduchanice". Nebylo místo, ale bývalo veselo.

    Házená ve Starovicích

    Málokdo z mladší generace dnes ví, že na přelomu 50. a 60. let 20. století jsme ve Starovicích mělitalentované házenkářky, které zaznamenaly velké sportovní úspěchy.Starovická děvčata hrála házenou původně za školu v Hustopečích. Poté, co se jejich trenér Zdeněk Kuba odstěhoval do Miroslavi, se hustopečské družstvo rozpadlo, a protože většina děvčat byla ze Starovic (v sedmičlenném družstvu jich bylo nejméně 5 ze Starovic), utvořilo se družstvo u nás pod TJ Sokol. Prvním trenérem byl Josef Konečný (č. p. 129), později ho vystřídal Josef Bureš (č. p. 21).

    První hráčky (na fotces trenérem Josefem Konečným): Marie Kurdiovská,Jarmila Kurdiovská,Marie Chloupková,Marie Burešová,Dana Fleišingerová,Marie Rosová,Ludmila Grůzová,Josefa Urbánková, Květoslava Kleinová,Antonie Sehnalová
    FOTO házenkářek č. 5

    Dívky hrály národní házenou (v dnešní době už se hraje převážně mezinárodní házená). Trénovaly na hřišti za sokolovnou, kde se taky konaly zápasy. Hřiště - to byl vlastně jen plácek s udusanou hlínou, kde si dívky procvičovaly přihrávky a před zápasem si samy musely udělat čáry a hřiště vytvořit.

    Fotoč. 6 Hřiště na házenou

    Házenou hrály od začátku závodně, na zápasy jezdily např. do Rakvic, Vémyslic, Miroslavi, ale i do Brna... V roce 1959 vyhrály starovické házenkářky krajské kolo házené v Brně a postoupily do celostátního kola, které se konalo v Teplicích. Aby se dostaly do Teplic, musely dívky vstávat ještě za tmy a pěšky si dojít do Hustopečí na lokálku do Šakvic. Z Brna pak jely rychlíkem, tzv. dřevákem (sedělo se v něm na dřevěných lavicích) až do Teplic. Sokol dívkám proplácel jízdné, ale stravu si zajišťovaly samy. Na celorepublikovém přeboru dorostenek v Teplicích skončily těsně pod bednou, na 4. místě, ale i tak byla jejich účast velkým úspěchem. V Teplicích měly zajištěný nocleh na ubytovně a druhý den opět brzy ráno jely vlakem domů. Svým výkonem zde zaujaly tak, že později družstvo Teplic dokonce přijelo na zápas do Starovic. U nás jsme teplickým děvčatům nemohli zajistit ubytování, proto si po zápase každá hráčka vzala jednu soupeřku nanocleh domů (pozn. samy pamětnice se dnes podivují, kam návštěvu tehdy ve skromných domovech, kde často spala celá rodina v jedné místnosti, vlastně uložili). I v dalších letech dívky vyjížděly na krajské a vyšší přebory do vzdálenějších míst, např. do Dobrušky či Náchoda.Období dívčí házené trvalo zhruba mezi lety 1958 - 1966.Dívky, které stály u zrodu starovické
    házené, začátkem 60. let odcházely (vdávaly se a zakládaly rodiny) a mladší už snad neměly takové nadšení nebo štěstí. První polovina 60. let nebyla již pro házenkářky tolik úspěšná, ale pořád pokračovaly. Definitivně se s házenou ve Starovicích skončilo r. 1967, kdy se trenér Josef Bureš odstěhoval do Šitbořic. J. Hložek zaznamenal vzpomínku bývalé
    házenkářky Heleny Strouhalové:

    "Vedl nás Josef Bureš č. p. 21. Jeho dcera Marie byla hráčkou v družstvu. Házená nás bavila. Byly jsme jen obyčejná venkovská děvčata, ale pevná, zdatná. Všude nás podceňovali, když nás viděli v jednoduchých prostých úborech - na lepší jsme neměly. Ale vítězily jsme.

    FOTO - všechny fotky
    s číslem 7

    Fotbal

    Přesné datum, kdy se začal hrát ve Starovicích fotbal, není nikde zaznamenáno, ale podle nejstarší dochované fotky z roku 1947 je zřejmé, že se začal hrát téměř okamžitě po založení Sokola. Hřiště za sokolovnou bylo menší, svými rozměry fotbalu nevyhovovalo, proto zůstalo házenkářkám a fotbal se hrál na hřišti v místech vedle hlavní silnice při vjezdu od Hustopečí (dnes tam stojí bytovka a několik rodinných domů). V roce 1966 bylo hřiště při úpravě rybníka zrušeno a přeneseno do míst, kde je dodnes.

    Pamětníci vzpomínají, že po válce naše fotbalisty i házenkářky podporoval také mladý, sportovně založený kněz P. Markus, který ve Starovicích bydlel. V začátcích vedl fotbalistům potřebnou hráčskou soutěžní dokumentaci, někdy si s nimi i zahrál a dokonce údajně se svolením děkana přesunoval nedělní počátky mší v kostele, bylo-li třeba kvůli fotbalu.

    Fotbal se tedy ve Starovicích hraje od počátku a výkonnost i nálady se v průběhu let postupně měnily. Hrály jej generace starovických mužů a zápasy s nimi prožívalo mnoho fanoušků i žen. K zápasům jezdili fotbalisté dříve na kolech, motorkách, později starým vyřazeným sanitním autem a v 80. letech dokonce autobusem, který Sokol pořídil a se kterým vozil fotbalisty i fanoušky Vašek Rosa. Fotbal zkrátka vždy patřil k obecní zábavě, vzbuzoval emoce a vášnivé debaty a
    dodnes koluje spousta historek, které se často v hospodě vzpomínají. V každém období byli vždy v mužstvu dobří hráči, ale nebudeme zde nikoho vyzdvihovat, neboť to není účelem tohoto článku.

    Největší snahou fotbalistů byl postup do III. třídy. V roce 1973 jim unikl jen o vlásek - do poslední chvíle vedli tabulku a nakonec kvůli rovnosti bodů rozhodlo skóre a postupujícím oddílem se staly Šakvice. Vytoužený postup do III. třídy se podařilo uskutečnit v roce 1981 a následně po sestupu v roce 1999 znovu postoupili v roce 2000 pod vedením trenérů Antonína Švestky a Vlastimila Brandštetra.

    Největší rozkvět fotbalu nastal v 80. letech minulého století, kdy v obci fungovala vedle družstva mužů i mládežnická družstva žáků a dokonce dorostu, což je v dnešní době záležitostí jen velkých obcí a měst. Vždy to bylo zásluhou obětavosti a volnočasové práce pár zapálených lidí. Mezi tyto patřili trenéři Josef Trčka, Pavel Buček, Miroslav Sodomka, Václav Rosa a mnoho dalších.

    Nejlepších fotbalových výsledků dosahovalo fotbalové mužstvo začátkem nového tisíciletí, kdy se hrálo o postup do okresní třídy. V roce 2002 chybělo velmi málo k postupu pod vedením trenéra Ladislava Švestky ml. Postupně hráči zestárli, mladší neměli zájem, klesala výkonnost a v roce 2009 bylo mužstvo dokonce odhlášeno ze soutěže. V roce 2011 však došlo k znovuobrození mužstva a v roce 2017 mrajeme III.třídu.

    Velmi pozitivní je to, že o fotbal mají zájem malí kluci a že se nám po více než dvacetileté přestávce znovu podařilo založit žákovské družstvo, které letos zdárně odehrálo už druhoufotbalovou sezónu.

    Věřme, že zájem o fotbal bude i nadále pokračovat a že se vždy najdou obětavci a nadšenci, kteří navážou svou činností na dlouhou tradici fotbalu ve Starovicích. Vždyť už pan kronikář Hložek napsal: "V roce 1977 se nehrála kopaná pro přechodný nedostatek místních hráčů, mužů. Ale jen ten rok. Poznalo se, že to chybí k životu obce."

    FOTO...
    všechny fotky z číslem 8 na začátku

    Stolní tenis

    V roce 1976 zakoupilo JZD stoly na stolní tenis a darovalo je Sokolu. Velmi brzy, od roku 1977 začali hrát závodně. Dnes se stolní tenis hraje pouze rekreačněs občasnými přátelskými zápasy.

    FOTO
    Stolní tenis

    Spartakiáda v roce 1980

    V roce 1980 proběhla v tehdejším Československu pátá spartakiáda. TJ Sokol uspořádala místní spartakiádu ve Starovicích, která se konala na trávníku za sokolovnou 25. května. Byla to velká akce, na kterou se sjelo cvičit na 500 cvičenců (rodiče
    s dětmi, mladší žáci a žákyně a starší žáci a žákyně) z MŠ Starovice,Uherčice, Hustopeče a Pouzdřany a žáci a žákyně ze ZŠ Hustopeče a Šakvice. Před samotným cvičením prošel průvod cvičenců za doprovodu dechové hudby celou obcí.
    Cvičení sledovalo 370 platících diváků a akce byla organizačně dobře zvládnutá (všichni cvičenci se museli někde převléct, dostali občerstvení, dovoz a odvoz cvičenců byl realizován 4 autobusy, dále se musela zajistit výzdoba, úprava hřiště apod.). Nácvik skladby "rodiče s dětmi" ve Starovicích vedla Jiřina Kavalířová.

    2x
    FOTO Spartakiáda 1980

    Budova sokolovny a šatny na hřišti

    V roce 1963 se začala stavět přístavba sokolovny - plánovala se přistavět šatna, záchody a klubovna. Sotva se však začalo se základy předsálí, hned se práce na několik let zastavily. Jak poznamenal kronikář "Práce se provádí svépomocí a pokračuje zvolna. Schází dobrý organisační aparát a organisace práce". Zdá se však, že především chyběly finance. V roce 1972 dostal
    Sokol od MNV přiděleno 100.000,- Kčs a ve stavbě se pokračovalo; nakoupil se materiál a brigádnicky byly vybetonovány základy v přední části. V kronice se v tomto roce uvádí také podrobnější plán přestavby - plánovalo se přistavět šatny, předsálí, sociální zařízení, nálevna nápojů, na boku přísálí, v zadní části jeviště s propadlem, šatna pro herce a
    sklad jevištního inventáře. V dalším roce na stavbě pracovali 3 zedníci a 4 pomocní dělníci, některé práce se opět řešily i brigádnicky. Stará střecha byla stržena, zdi v sále byly zvýšeny. Na stavbě bylo odpracováno 2770 brigádnických hodin zdarma. V roce 1974 se postavilo jeviště a pod ním kotelna a klubovna. V roce 1975 se dokončovaly vnitřní omítky, podlahy, vymalovalo se a v dalším roce byla stavba dokončena včetně terénních úprav okolí. Zábavy konečně dostaly pohodlnější ráz, když národní výbor pořídil do sokolovny 300 ks židlí a 40 stolů. Cena přístavby bez venkovních úprav byla vyčíslena zhruba na 1 milion korun. Fasáda, která byla dokončena v roce 1978 stála 110.000,- Kčs.Jako první akce po přestavbě budovy se 21. února 1976 konal v sokolovně 1. sokolský ples.

    V roce 1982 se začaly stavět šatny na hřišti svépomocí - na stavbě se podíleli brigádnicky členové Sokola a stavební skupina JZD. Podle obecní kroniky členové Sokola odpracovali v roce 1983 při stavbě zdarma přes 2000 hodin a podařilo se postavit hrubou stavbu. Dokončovací práce pokračovaly ještě i v dalších letech. V roce 1987 byla dodělána venkovní fasáda a dokončeny vnitřní úpravy. Na jižní straně budovy byly v tomto roce zřízeny dva tenisové kurty i s oplocením. Přitom
    byla zvýšena štítová zeď a upravena na cvičnou, odrazovou. K šatnám byla pořízena příjezdová asfaltová cesta.

    FOTO
    - stavba sokolovny a stavba kabin

    Sokol v letech 1975 - 1990

    Po přestavbě kromě zábav bylo v sokolovně obnoveno také cvičení. Nějaké nářadí bylo půjčeno ze školní tělocvičny, která nebyla využívaná, a postupně bylo přikupováno v dalších letech; např. hned v roce 1977 byly pořízeny kruhy, hrazda, tyče a lano pro šplh, bradla, žebřiny, žíněnky, švédské bedny, 2 stoly na stolní tenis a jiné. 3x týdně se konalo cvičení pro ženy - tehdy moderní džez gymnastika při reprodukované hudbě, na kterou k nám dojížděly i ženy z Hustopečí a Uherčic; celkem se scházelo až 27 cvičenek. Tato džez gymnastika ale trvala jen krátce; cvičení skončilo odchodem cvičitelky Průdkové z Hustopečí na mateřskou dovolenou. V roce 1981 byl po odstupujícím Josefu Hložkovi zvolen Václav Šebesta. V roce 1981 měl Sokol 122 členů starších 15 let a 66 členů do 14 let, tzn. celkem 73 mužů, 49 žen a 66 dětí. V činnosti byly: oddíly kopané - muži, starší žáci, mladší žáci (trenéři: Josef Trčka, Pavel Buček a František Ďásek), oddíly stolního tenisu - muži a žáci (trenér Alois Šebesta) a cvičení žen a žákyň, které vedla Marie Bučková s dcerou Helenou (žákyně) a Jiřina Kavalířová (ženy).

    Dá se říct, že v 80. letech se Sokol nacházel v krizi. Přestavba sokolovny znamenala velkou přetržku ve cvičení. Hned po přestavbě sokolovny, zhruba v roce 1976 se opět nadšeně začala budova využívat pro cvičení, ale trvalo to jen pár let, od roku 1980 začalo cvičení upadat, hlavně z důvodu, že nebyli ochotní cvičitelé a vedoucí. V roce 1988 byly v činnosti pouze oddíly kopané a stolního tenisu a všechny Sokolem pořádané zábavy byly prodělečné, lidé o ně neměli zájem. Kronikář p. Hložek zaznamenal, že členové Sokola byli pasivní a došlo to tak daleko, že předseda Sokola Václav Šebesta byl na všechno sám, cítil se přetížený a nakonec se vzdal funkce. Václav Šebesta byl předseda aktivní a schopný, dokázal např. získat finance na stavbu šaten u hřiště, podařilo se mu získat autobus pro fotbalisty, zajistil úpravu předsálí sokolovny aj. V tomto ani v předchozím roce nebyla svolána výroční schůze Sokola a nebyl zvolen nový předseda. Nebýt fotbalu, byl by Sokol v troskách. Nejaktivnější organizací byli v tomto období hasiči, kteří měli v roce 1988 46 dospělých členů a pořádali i např. hody, ostatky aj. Na začátku roku 1989 byl novým předsedou zvolen Jiří Štýbl, č. p. 127.Po roce 1990 V roce 1990 měla jednota celkem 141 členů, z toho na členskou výroční schůzi se jich dostavilo 18. V srpnu se vzdal předsednictví Jiří Štýbl a brzy po něm odstoupil také dlouholetý pokladník, hospodář a velmi aktivní a obětavý člen jednoty Alois Šebesta. Bylo třeba zvolit nový výbor. Předsedou byl zvolen František Ryzý, místopředsedou pak Jaromír Rosa. Nově zvolený 12 členný výbor vnesl do Sokola nový vítr a sokolovna brzy ožila podvečerními cvičeními. Sokol pokračoval v kopané, tenise a stolním tenise, více se chtěl zaměřit na turistiku a cvičení žáků. Cvičení vedli: Anežka Štýblová, Jarmila Veithová, Zuzana Chloupková, Šárka a Milan Novotní, Markéta Loskotová, Hana Řepová, Olga Brandštetrová a Jaroslav Frank. Cvičení se dařilo a počet členů začal narůstat. V roce 1991 měl Sokol už 192 členů starších 16 let a kromě letního období se cvičilo každý den. V pondělí cvičili starší žáci, starší žákyně a ženy, v úterý dorostenci a dorostenky, ve středu mladší žáci, ve čtvrtek večer muži (kopaná) a v pátek žáci a dorost. Hrál se stolní tenis i volejbal. Kopanou trénovali Václav Rosa a Zbyněk Kopřiva, stolnímu tenisu se věnovali Stanislav Hlávka, Petr Brabec a Jiří Beier.

    29. 12. uspořádali turnaj v sálové kopané, který probíhal celou neděli (od 10. do 18. hod.) a zúčastnilo se ho 12 družstev s názvy jako Nealko, FC Kop do sebe či Firma Migho.

    V dalším roce se cvičení omezilo pouze na 3 dny v týdnu, zejména kvůli úspoře topení. Opět došlo k personální změně ve vedení, kdy se vzdal pro nemoc předsednictví František Ryzý.

    V roce 1992 byl uspořádán turnaj ve volejbale, kterého se zúčastnilo 6 pětičlenných družstev, a pro velký úspěch se opakoval také vánoční turnaj v sálové kopané, tentokrát na Štěpána 26. 12. a zúčastnilo se ho 9 družstev. Opět se družstva definovala vtipnými názvy, tentokrát např. FC Bobýci, FC Drtička, Slop kultura, Bahňáci či Mocní kačeři, přičemž posledně jmenovaní nezvládli dohrát druhé kolo, neboť jim došly síly. Turnaj opět probíhal celý den a zvítězilo družstvo FC hnutí Skinhead ve složení Antonín Kadlec, Jiří Kavalíř a Jiří Štýbl.

    V roce 1993 byl zvolen opět nový předseda - Antonín Švestka, který se stal současně i správcem sokolovny. Byli vyškrtnuti neplatící a jinak nečinní členové, takže celkem měla jednota v tomto roce 139 členů včetně dětí (z toho členů starších 16 let celkem 81). Protože v sokolovně byla zima, začaly ženy a žákyně cvičit ve školce,
    žáci, dorostenci a muži zůstali i v nevytopené sokolovně. Vánočního turnaje v kopané se v tomto roce zúčastnilo 8 družstev, opět na Štěpána.

    V roce 1994 začalo cvičení poněkud upadat a nekonal se již ani vánoční turnaj.

    V roce 1995 se cvičení omezilo pouze na kalanetiku žen, která se konala dokonce v zasedací místnosti obecního úřadu. Nebyly peníze na topení a celkově byla sokolovna neudržovaná, ve špatném stavu.

    V roce 1998 se vzdal funkce předsedy Antonín Švestka a na nového předsedu byl navržen Antonín Kadlec, který zůstává
    ve funkci do dnešní doby. S novým předsedou došlo k postupné obměně členů výboru a Sokol přešel opět do aktivního a zároveň stabilního období. Organizace začala postupně rozšiřovat své činnosti, organizovat nové společenské a sportovní akce a také investovat do svého majetku.

    V současné době má Sokol 155 členů, z toho 55 dětí do 18 let. Mimo sportovní činnosti, mezi které patří kopaná, tenis, stolní tenis, cvičení a turistika, pořádá i mnoho sportovních a kulturních akcí, z nichž získává finanční prostředky na svoji činnost. Mezi ty tradiční patří maškarní ples, Kaštanfest, den dětí a hody. Úspěšný je také v získávání finančních zdrojů z různých dotačních titulů a od sponzorů. Jen za poslední roky stojí za připomenutí získání dotace z Ministerstva financí na opravu sokolovny ve výši 1,8 mil. Kč, dále dotace z JMK na opravu střechy fotbalových kabin, výměnu oken kabin, závlahu hřiště, pořízení bezpečných branek a naposledy na opravu fasády sokolovny, která se nyní provádí. Neustálými investicemi jsou v dnešní době sportoviště i sokolovna v pěkném provozuschopném stavu. Pro nejbližší budoucnost je cílem TJ ve spolupráci s obcí provést rekonstrukci tenisových kurtů, na kterých se už podepsal zub času. Sokol tak vytváří
    důstojné prostředí pro sportovní a kulturní dění v obci a nabízí i prostřednictvím svých trenérů a vedoucích aktivní zapojení občanů a především dětí.V současné době patří TJ Sokol bezesporu mezi naše nejvýznamnější organizace. A jak jsme už napsali - všechno je "o lidech" a bez aktivity, nápadů a obětavosti členů Sokola, kteří ve svém volném čase chodí organizovat, zajišťovat akce i po nich poté uklízet, bychom byli v naší obci o hodně ochuzeni. Sokol tak přispívá také k rozvoji a udržování komunitních, vesnických vztahů, což je v dnešní televizní a počítačové době činnost velmi prospěšná.

    Popřejme Sokolu k jeho 70. narozeninám především hodně nadšených aktivních lidí, kteří ho budou i v dalších letech utvářet, rozvíjet a posunovat dál.

    Nazdar!

    Petra Pokorná a Antonín Kadlec (texty použity ze zpravodaje obce Starovice 2/2016)

    Předsedové Sokola:

    1946 - 1960 Jan Brabec č. p. 56

    1961 - 1969 Josef Konečný č. p. 129 (hospodář Jiří Štýbl)

    1969 - 1975 Jiří Štýbl č. p. 127 (hospodář Alois Šebesta č. p. 336)

    1976 - 1981 Josef Hložek č. p. 275 (hospodář a správce sokolovny Alois Šebesta)

    1981 - 1988 Václav Šebesta č. p. 307 (hospodář a správce sokolovny Alois Šebesta)

    1989 - 1990 Jiří Štýbl č. p. 127 (hospodář Alois Šebesta)

    1990 - 1992 František Ryzý (místopředseda Jaromír Rosa č. p. 30)

    1993 - 1998 Antonín Švestka č. p. 316 (jednatelka Anežka Štýblová č. p. 121, hospodářka Alena Kotásková)

    1998 - Antonín Kadlec (místopředseda do r. 2014 Ladislav Brabec, nyní Petr Kapečka)